Interpunkce je nezbytnou součástí českého jazyka a její výrazovou formou jsou interpunkční znaménka. Tato znaménka nám člení texty, říkají, kdy máme klesnout hlasem a podobně. Prvním, nejstarším interpunkčním znaménkem je čárka.
Čárka byla zavedena již ve třetím století před naším letopočtem a zasloužil se o ni Aristofanés, který si tak usnadňoval orientaci ve svých verších.
Interpunkčních znamének je celá řada a každé má svůj význam. Mezi nejdůležitější patří následující:
Tečka
Tečka nám odděluje věty, ukončuje věty a používá se i za řadovými číslovkami. Můžeme pomocí ní používat zkratky a v některých zemích se kombinuje s čísly, v tomto případě jde o desetinnou tečku. Ve větě, pokud je za číslem tečka a neukončuje větu, číslo znamená pořadí.
Příklady:
Mezi jinými vědami se matematika vyznačuje nejvyšší mírou abstrakce a přesnosti.
Moje máma ma narozeniny 3. ledna. (třetího ledna)
Čárka
Čárka nám může upravit i význam celé věty, používá se k označení vsunutého textu, k oddělení vět v souvětí, v upozornění na určitou věc, a podobně. Čárka nám celý text zpřehledňuje.
Příklady:
Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se shoduje na tom stejném.
Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území.
Středník
I středník si v českém jazyce prorazil cestu a to dost specificky. Jedná se o určitý přelom mezi tečkou a čárkou. Středník sice větu neukončuje, ale pokud jej vložíme mezi dvě věty, má větší váhu než čárka. Používá se například v chemii při výčtu prvků, nebo v matematice, když chceme do řádku zapsat více výsledků.
Příklady
1; 9; 10
Petr přišel pozdě; Adéla to také nestihla.
Dvojtečka
Dvojtečka se užívá především tam, kde chceme upřesnit význam předchozí řeči. Další použití dvojtečka nalezla v označení přímé řeči.
Příklad:
Zaváhal, ale pak řekl: „Nevím o tom nic".
Musím koupit: zeleninu, brambory, sýr.
Vykřičník
Vykřičník vystihuje rozkazovací způsob a umisťuje se na konec rozkazovací věty, nebo věty zvolací. Často také následuje za citoslovcem. Vykřičník se používá i jako samostatný symbol, v tomto případě je umístěn do závorek a může poukázat například na údiv.
Příklad:
Nesahej na to!
Bum!
Otazník
Otazník patří na konec věty tázací, výjimku tvoří souvětí, kde se věta tázací stala větou vedlejší. Otazník se používal již ve středověku.
Příklad:
Máš hlad?
Ty jsi to nestihl?
Ostatní interpunkční znaménka
Mezi další znaménka interpunkce patří například pomlčka, uvozovky, závorky, lomítko, spojovník atd…
Pomlčka - podobná funkce jako čárka, většina vysvětlění daného slova. Neplést si s mínusem.
Uvozovky - Označují začátek a konec přímé řeči nebo alternativní význam.
Závorky - krátké vysvětlení, obohacení významu.
Lomítko - Jiný význam (Vemte si s sebou překladač/slovník).
Čárka byla zavedena již ve třetím století před naším letopočtem a zasloužil se o ni Aristofanés, který si tak usnadňoval orientaci ve svých verších.
Interpunkčních znamének je celá řada a každé má svůj význam. Mezi nejdůležitější patří následující:
Tečka
Tečka nám odděluje věty, ukončuje věty a používá se i za řadovými číslovkami. Můžeme pomocí ní používat zkratky a v některých zemích se kombinuje s čísly, v tomto případě jde o desetinnou tečku. Ve větě, pokud je za číslem tečka a neukončuje větu, číslo znamená pořadí.
Příklady:
Mezi jinými vědami se matematika vyznačuje nejvyšší mírou abstrakce a přesnosti.
Moje máma ma narozeniny 3. ledna. (třetího ledna)
Čárka
Čárka nám může upravit i význam celé věty, používá se k označení vsunutého textu, k oddělení vět v souvětí, v upozornění na určitou věc, a podobně. Čárka nám celý text zpřehledňuje.
Příklady:
Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se shoduje na tom stejném.
Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území.
Středník
I středník si v českém jazyce prorazil cestu a to dost specificky. Jedná se o určitý přelom mezi tečkou a čárkou. Středník sice větu neukončuje, ale pokud jej vložíme mezi dvě věty, má větší váhu než čárka. Používá se například v chemii při výčtu prvků, nebo v matematice, když chceme do řádku zapsat více výsledků.
Příklady
1; 9; 10
Petr přišel pozdě; Adéla to také nestihla.
Dvojtečka
Dvojtečka se užívá především tam, kde chceme upřesnit význam předchozí řeči. Další použití dvojtečka nalezla v označení přímé řeči.
Příklad:
Zaváhal, ale pak řekl: „Nevím o tom nic".
Musím koupit: zeleninu, brambory, sýr.
Vykřičník
Vykřičník vystihuje rozkazovací způsob a umisťuje se na konec rozkazovací věty, nebo věty zvolací. Často také následuje za citoslovcem. Vykřičník se používá i jako samostatný symbol, v tomto případě je umístěn do závorek a může poukázat například na údiv.
Příklad:
Nesahej na to!
Bum!
Otazník
Otazník patří na konec věty tázací, výjimku tvoří souvětí, kde se věta tázací stala větou vedlejší. Otazník se používal již ve středověku.
Příklad:
Máš hlad?
Ty jsi to nestihl?
Ostatní interpunkční znaménka
Mezi další znaménka interpunkce patří například pomlčka, uvozovky, závorky, lomítko, spojovník atd…
Pomlčka - podobná funkce jako čárka, většina vysvětlění daného slova. Neplést si s mínusem.
Uvozovky - Označují začátek a konec přímé řeči nebo alternativní význam.
Závorky - krátké vysvětlení, obohacení významu.
Lomítko - Jiný význam (Vemte si s sebou překladač/slovník).