Větné členy - Český Jazyk

Větný člen je základní jednotka každé věty a poznáme jej tak, že ve větě plní určitou funkci. Větné členy můžeme dělit do několika skupin a to na základě toho, jakou funkci ve větě nesou. Základní větné členy tvoří podmět a přísudek.

Podmět
Na podmět se ptáme otázkou kdo co, a jde o původce děje, může to být podstatné jméno, zájmeno a tak dále. Shoduje se s přísudkem v osobě a čísle. Příkladem podmětu je třeba: maminka, Petr, pes, zelenina….

Přísudek
Přísudek je zpravidla činnost, která v ději probíhá. Přísudek může být i několikanásobný: udeřil a utíkal rychle pryč. Nejčastěji poznáme bývá sloveso.

Přívlastek
Přívlastek nám slouží k tomu, že rozvíjí podstatné jméno, výjimečně může rozvíjet i zájmeno, například: My veličenstvo. Základ přívlastku tvoří zpravidla přídavné jméno, ale může být i číslovkou, podstatným jménem, nebo dokonce infinitivem.

Přívlastek shodný - vlastní přívlastek stojí většinou před slovem, které rozvíjí a shoduje se s ním v čísle, pádě a rodě. Příkladem shodného přívlastku je: náš starý dům.

• Přívlastek neshodný - nevlastní přívlastek většinou stává až za slovem, které rozvíjí a neshoduje se s ním v pádě, rodě ani čísle. V praxi to vypadá tak, že nezáleží na tom, jaké slovo rozvíjí, jeho tvar ani vlastnosti se nemění.
• Přívlastek těsný - za přívlastek těsný považujeme slova, která nám zužují smysl daného slova. Patří sem například: silnice procházející lesem byla uzavřena.
• Přívlastek volný - Přívlastek volný můžeme z věty vynechat, a přesto bude věta dávat smysl. Přívlastek zde pouze doplňuje nějakou informaci a na zbytku textu není závislý. Do této kategorie můžeme zařadit: Dobytek, jdoucí přes hory dostihl déšť.

Předmět
Předmět bývá nejčastěji závislý na slovese a tvoří s ním skladební dvojici. Říká nám, čeho se děj týká. Ptáme se na něj všemi pády, kromě prvního a  pátého.

Holý předmět - je tvořen pouze jedním slovem: David vidí psa.
Rozvitý předmět - je tvořen více slovy: Potkala jsem Davida, Petra i Martinu.

Příslovečné určení
Příslovečné určení nám přibližuje okolnosti děje. Existuje více druhů příslovečného určení.

• PU času (v sedm hodin) - kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?
  
• PU místa (venku) - kde? odkud? kudy? kam?
  
• PU způsobu (hezky) - pod skupiny: způsobu, míry, prostředku, zřetele, společenství, výsledků, původu, původce, okolnosti - jak? jakým způsobem? kolik? s čím? s kým?
  
• PU příčiny (plakaly hlady) - pod skupiny: příčiny, účelu, podmínky, přípustky - proč se to děje?
  

Doplněk
Doplněk nám rozvíjí dva větné členy, předmět i přísudek. Většinou se vyskytuje na konci věty a může být tvořen číslovkou, zájmenem a podobně. Doplněk je například slovo ,,samotného“ ve větě: Nenechala ho tam samotného.